baner1.jpg, 21 kB

Odkazy...





Počítadlo


Kopírování a rozšiřování obsahu stránek je dovoleno a vítáno.

Problematika hliníkových vodičů

Dle normy ČSN 332000-5-52 - tabulka 52 J

Nové instalace:
Al vodič se může použít až od 16 mm2 slabší vodič musí být Cu.

Staré instalace:
Ve stávajících zařízeních může být použito i menšího průřezu, nejméně však 2,5 Al po celou dobu života těchto zařízení. Tyto vodiče nemusí být nahrazovány vodiči Cu nebo 16 Al, pokud jejich svorky byly odzkoušeny pro Al.

Jističe řady PR nebo řady PRe, výrobce SEZ Krompachy a.s., mají svorky jističů odzkoušeny pro připojení hliníkovým vodičem průřezu 2,5 - 25 mm2 vyhovují ČSN 332000-5-52.

Pozor !

Většina jističů od jiných výrobců nemá svorky odzkoušeny pro připojení hliníkovým vodičem, neboť tyto svorky jsou konstruovány jen pro připojení měděného vodiče v nových elektroinstalacích. Jelikož svorky těchto jističů nejsou odzkoušeny pro připojení hliníkovým vodičem, nesmějí se připojit na původní hliníkové vodiče, neboť by to bylo v rozporu s ČSN 332000-5-52.

Hlavním problémem mechanického spojování hliníkových vodičů je vznik přechodového odporu na šroubových spojích, neboť hliník má nepříjemnou vlastnost, že „teče“, a po čase se spoj uvolní. Proto musí být svorka pro hliníkový vodič konstruována tak, aby svojí pružností kompenzovala toto „tečení“.
Většina svorek, i když jsou odzkoušeny pro připojení hliníkovým vodičem, se musí periodicky dotahovat.

Hliník má podstatně větší tepelnou roztažnost než kov, z kterého je svorka, proto již při malém ohřátí, způsobené průchodem proudu, hliníkový vodič zvětší svůj objem ve svorce. Jelikož hliník má nízkou mechanickou pevnost, jeho zvětšený objem způsobí trvalou deformaci vodiče. Jakmile se proud sníží, teplota poklesne, objem hliníkového vodiče se zmenší, čímž se svorka postupně uvolňuje, takže vzniká přechodový odpor, který spoj ještě více zahřívá, kdy důsledkem tohoto jevu „tečení“ je „vyhoření“ svorky.
Kvalitní svorky pro hliník jsou konstruovány tak, aby svojí pružností zvládly změnu objemu hliníkového vodiče, aniž by došlo k deformaci hliníkového vodiče. Tyto kvalitní svorky se proto nemusí periodicky dotahovat.

Podrobněji o připojení hliníkových vodičů ke svorkám jističů jiných výrobců si můžete otevřít zde.

Výtah z normy ČSN 370606

MECHANICKÉ SPOJOVÁNÍ HLINÍKOVÝCH VODIČŮ V EKTROTECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ

čl. 27 - Spojování a odbočování hliníkových vodičů užitím šroubových svorek.

bod c) Spojování hliníkových a měděných vodičů v jedné o odbočovací svorce bez cupalových vložek je dovoleno pouze v prostorách suchých.

čl. 53 - Kombinace kovů ve styku.

bod b) Při spojení hliníku s olovem, cínem, ………., může být koroze zvýšená, ale pouze tehdy, obsahuje-li voda elektrolyt ( např. mořská voda ).
bod c) Za přítomnosti vlhkosti se nedoporučuje kombinace ani v jinak mírných podmínkách s těmito kovy : ……. měď, mosaz.
bod d) Při nevyhnutelném spojení hliníku s kovy uvedenými v bodě c) se doporučuje tento kov cínovat, …….

Elektrochemická koroze na styku mezi hliníkem a mědí se omezí

Mezi hliník a měď vložíme cupalovou podložku, která je z jedné strany hliníková a z druhé strany měděná.

Mezi hliník a měď vložíme pocínovanou podložku.

Pokud potřebujeme měděný vodič připojit na hliník, je nejsnadnější konec měděného vodiče, který přichází do styku s hliníkem, pocínovat.

Dutinka.jpg, 1 kB Pokud potřebujeme hliníkový vodič připojit na měď, je nejsnadnější na konec hliníkového vodiče, který přichází do styku s mědí, nasunout galvanicky pocínovanou dutinku. Tato dutinka údajně omezí i „tečení“ hliníku.

Měděnou sběrnicí, na kterou budeme připojovat i hliníkové vodiče, pocínujeme.

Použijeme speciální kontaktní pastu, které brání vnikání vlhkosti do spoje a tím zamezí vzniku elektrochemické koroze.
Některé pasty obsahují elektricky vodivá zrna, která při dotahovaní spoje mechanicky naruší oxidovou vrstvu na hliníkovém vodiči a tím sníží přechodový odpor spoje.